Přehled fotografií

Těmito fotkami se chci jen stručně vrátit ke krásnému koncertu Sborečku žen z Lipova, který vystoupil v neděli v podvečer v kostele v Uherském Ostrohu s programem Do kostela zvónili. Fotky udělala Zuzana Lipárová, které moc děkuji za jejich půjčení (a napsala k nim i pěkný textík, je na stránkách Mikroregionu Ostrožsko TADY).

Vybral jsem si několik z nich, první část fotek je spíše taková uzavřenější, pocitová, v druhé části už vidíte samotný Sboreček i doprovázející cimbálové muziky Petra Mičky a Petra Galečky. Bohužel jsem tentokrát koncert neslyšel, byl jsem o víkendu v Praze a v neděli navečer pospíchal na sezení lhotské farní rady - byl jsem tam samozřejmě jako host, ne jako člen :)

Nevím, co více o Sborečku v tomto okamžiku psát, čtenáři těchto stránek vědí, že jsem koncert velmi doporučoval, Sboreček i obě cimbálovky poslouchám velmi rád, všichni tři se objevují i v Časopisu Ostrožska a Horňácka. Rád bych napsal o Sborečku a jejich muzice rozsáhlejší článek, ale vždycky, když se nadechnu, zjistím, že zatím ze sebe pořádné psaní na toto téma nedokáži dostat. Jediný text, inspirovaný právě Sborečkem a jejich koncertem Do kostela zvónili, jsem psal do prvního čísla zmiňovaného časopisu.

Text si můžete přečíst tady, případně se podívat na pravé straně do časopisu, stačí klinout na ČASOPIS O SLOVÁCKU 1 a najít stranu dvanáct. K textu jsem tehdy udělal i několik fotek nynějších žen z Horňácka. A tady je text:

O širokých sukních horňáckých žen

Jednu - omlouvám se - tu "nejstarší", jsem potkal loni náhodně ve Velké při fašanku. Věnovala se své vnučce takovým způsobem, že jsem měl v očích slzy. Když muzikanti hráli, ona s ní tančila, šeptala jí slova písničky, držela ji s láskou na klíně. Tak nějak si představuji předávání lidových tradic z generaci na generaci. Právě její dům je místem, kam chodí muzikanti (i hosté odjinud) nejraději, u ní v domě můžete zažít ještě skutečné poslední ozvěny dávného Horňácka.
Když přemýšlím nad ženami, vzpomenu si vždycky na slova, která jsem letos slyšel v kostele při nádherném zpívání Sborečku žen z Lipova při Horňáckých slavnostech. „Horňácká žena měla tak širokú sukňu, aby za ňu schovala všecky mužovy hříchy," zněla přibližně ta věta. Trošku jsem se usmál, už když jsem ji uslyšel poprvé. To by dnes ženské spustily! Že by měla chudina ženská schovávat mužovy hříchy?! Jaký by to mělo smysl?! A jaký užitek?! Proč by to dělala?! Kvůli chlapovi?! Dnes už by s takovou větou těžko někdo uspěl. Ženy jsou dnes jiné - byť možná se ještě občas najdou na Horňácku i v některých jiných částech Slovácka výjimky. Hříchy mužů neschovávají, neututlávají, ani nepromíjí. Spíše od mužů utíkají, s dětmi i bez dětí, rozvádějí se, zamilovávají se, podvádějí, hledají si nové muže a spojují s nimi nové naděje - prostě dělají to samé, co mnozí muži dělají jim. Dnešní ženy už široké sukně nenosí. Skoro bych dodal - spíše krátké a hodně odvážné. Možná právě proto má smysl vzpomínat a velebit ženy se širokými sukněmi.

To je tedy text z loňského listopadu, shodou náhod jsem zrovna včera mluvil o krátkých sukních (ale v jiném významu) s keramičkou paní Ludmilou Kovaříkovou, které zítra začíná velká výstava ve Slováckém muzeu. Byl jsem za ní doma v Ratíškovicích, a mimo jiné mi říkala, jak se na Podluží mění u mladých dívek "trend" nošení krojů - sukně mají oproti minulosti kratší a také pestřejší, což v minulosti samozřejmě nebylo. Mimochodem, znalci původních krojů často trpí, když vidí, jak špatně dnes někteří nosí na sobě kroje a jak je mívají dost nekvalitně udělané. Ale zpět ke Sborečku.

Pokud se chcete podívat na jeho stránky, najdete je TADY. Zpívající ženy jsou na úvodní stránce v civilním oblečení, což pochopitelně působí zcela jinak, než když je vidíte při koncertech v nádherných horňáckých krojích. Když je vidím v civilu nebo když je poslouchám, přemýšlím především nad jednou otázkou - do jaké míry vyjadřují svým písničkami i "stav" své duše, nakolik se v oněch textech a hudbě odráží jejich život a život dnešních žen? Jde o texty, které nám "jen" něco připomínají z minulosti, nebo můžou vyjádřit i dnešní - tolik propírané - ženské otázky?

Teď mi možná namítnete - co to jsou jakési "ženské otázky"?! Jenže já osobně považuji právě takové "otázky" za nejdůležitější ze všech, já vidím ženu jako střed světa, kolem kterého se všechno točí. Podle toho, jak se bude žena měnit (a také se mění), tak se bude měnit také celý svět. Právě proto si žena zaslouží největší úcty, její život je mnohdy přetěžký, kdyby ona rezignovala na své odvěké mateřské poslání, může to rovnou zabalit celý svět. Samozřejmě, k takovému balení máme možná daleko, ale sami mnohdy vidíte - ženské se mění doslova před očima. Stačí se podívat do všech přiblblých časopisů, které ženské kupují jako smyslů zbavené. Hlavní témata: jak co nejlépe vypadat (samozřejmě zvenku), jak si užívat, jak si najít nového chlapa. Ještě, že my máme ty časopisy pro chlapy :) 

Ale vážně. Já mám pocit, že právě ve zpívání Sborečku žen z Lipova (a v tom, jak k lidové hudbě přistupují) je ukryta síla, která nesmírně silně působí i na dnešního člověka, která není jen nějakým "pěkným" chvilkovým zážitkem, ale je něčím, co jejich posluchač sebou nosí, nad čím přemýšlí, a co ho nakonec také - v dobrém smyslu tohoto slova - mění. Někoho víc, někoho míň, ale jen málokdo zůstane proti takovému "poselství" obrněný ve své ulitě. V tom je kouzlo těchto ženských (a samozřejmě i chlapů - muzikantů) z Lipova. A vůbec nevadí, že ve skutečnosti nejsou pouze z Lipova. O to je ono kouzlo silnější, protože se skládá z veškerého horňáckého citu.

Jsem přesvědčený, že jestliže po skončení ostrožského koncertu diváci v zaplněném kostele vstali a tleskali, nebylo to zdaleka jen z nějaké slušnosti. Vsadím se, že mnozí z nich ještě dnes mají zpívání Sborečku žen z Lipova ve svém srdci. A možná je bude měnit více než sami v této chvíli tuší. Nebo myslíte, že si vymýšlím nebo jsem až příliš naivní?

RB

Ps. Pokud Sboreček žen z Lipova neznáte nebo jste jej ještě neslyšeli, několik písniček si můžete poslechnout TADY.