Jak se chodilo na šlahačku
Fotky doplním v příštích dnech, fotil jsem hlavně v Ostrožské Lhotě a Uherském Ostrohu, na obou místech byli krojovaní, které jsem potřeboval do třetího čísla časopisu o Ostrožsku a Horňácku. Počasí ale bylo hodně zlé, docela pršelo, takže dost fotek jsem měl rozmazaných "díky" dešťovým kapkám...
K samotné šlahačce není co dodat. Jen bych musel vyjádřit v takových případech skepsi k focení, nemá skoro žádný smysl, nic se nemůže vyrovnat tomu, když na sebe oblečete kroj, splynete s ostatními, chodíte po vesnici a zpíváte či hrajete. To jediné má smysl. Jinak pro mě je větším zážitkem chození na Štěpána, to mám vždycky chuť vyměnit si s někým foťák za kroj.
Při takových chozeních občas člověk pocítí zážitek, kterému se říká nepopsatený. Třeba právě ve Lhotě jsem byl svědkem takového zážitku na Štěpána loni v prosinci. Přišli jsme do domu věřících, nejprve zněly housle, pak se přidaly hlasy, zpěv sílil, přidali se hostitelé, to už byla síla, která mohla vycházet jen ze srdce a především z víry...Nádhera! Řeknu vám, že jsem měl sto chutí jít k hodinám a podržet čas...A pak někdo řekl: "V nejlepším sa má jít dál..." A šlo se.
RB
Ps. Fotky brzy doplním...