Nejhorší fotbalisté v kraji? Sokol Rudice - na jaře to chtějí změnit. Tady je reportáž
FOTBALISTÉ Z RUDIC NEVYHRÁLI UŽ 41 ZÁPASŮ V ŘADĚ. POSLEDNÍ VÍTĚZNÝ CHORÁL SI ZAZPÍVALI PŘED OSMNÁCTI MĚSÍCI
Slovo na úvod...
Poklona, rudičtí. A přeji tu výhru co nejdříve...
Tato reportáž rozhodně neměla a nemá za cíl nějakým způsobem znehodnotit nebo zesměšnit práci funkcionářů a nadšenců kolem fotbalu v Rudicích. Naopak, za svoji trpělivou činnost, které jim zatím nepřináší fotbalovou radost zaslouží poklonu a obdiv. Díky moc za ochotu předsedovi klubu Mariánu Šopíkovi, sympatické pokladní Mirce Chupíkové, trenéru Jaroslavu Mánkovi a všem fotbalistům, se kterými jsem v Rudicích mluvil. Přejme nadšencům z malé vesničky kousek od Uherského Brodu, aby ta kýžená výhra přišla pro jejich klub co nejdříve.
Rudice - Byl to letošní poslední podzimní zápas fotbalistů TJ Sokol Rudice na domácím trávníku. Hrálo se zdánlivě obyčejné utkání základní třídy. Pozorný fotbalový fanoušek ale dobře věděl, že domácí hráči mají v letošním roce poslední šanci zbavit se nálepky nejhoršího mužstva ve Zlínském kraji.
Fotbalisté z vesničky, která čítá něco kolem pěti stovek obyvatel, znovu neuspěli a zůstali bez bodu na posledním místě tabulky základní třídy skupiny B.
Fotbalisté Rudic mají svůj stánek na kraji vesnice. Na první pohled bylo vidět, že hřiště i kabiny jsou čerstvě po rekonstrukci. U vchodu vlála vlajka s logem klubu, kolem hřiště jsem napočítal přesně jednatřicet fanoušků. Podle ohlasů na dění na fotbalovém hřišti byla zhruba třetina příznivců z hostující Suché Loze.
První poločas byl vyrovnaný a vůbec nenapovídal tomu, že domácí jsou beznadějně poslední a soupeři patří pátá příčka tabulky. „Jestli dneska konečně vyhrajeme? Přál bych si to jako nikdo na světě," prohlásil o poločase jeden z domácích fandů, Karel Bažela starší. Jeho přání ale domácí fotbalisté nevyslyšeli. Po přestávce inkasovali tři góly a oslava dlouho očekávané výhry se tak musela přesunout minimálně do jarních odvet.
V loňské fotbalové sezoně rudičtí nevyhráli jediný zápas. Pouze jedinkrát remizovali a pětadvacetkrát odešli ze hřiště poražení. K podobné bilanci mají našlápnuto i v letošním ročníku, po podzimu jsou bez jediného bodíku přikovaní ke dnu tabulky základní třídy.
Ze všech okresů našeho kraje jsou jejich výsledky bezkonkurenčně nejhorší, a podle šéfa místních fotbalistů Mariána Šopíka nemají konkurenci ani v Česku. „Velice dobře to sleduji, jsme si toho vědomí. V loňském roce mně dalo hodně práce vypátrat někoho v republice, kdo byl horší. Nakonec jsem našel jeden mančaft v okrese Frýdek-Místek. Ti neměli ani bod. Byla tam ale jedna zarážející věc. Z jedné dědiny hrálo v základní třídě áčko i béčko ve stejné skupině. Chlapi říkali, že to není možné, tak nevím," krčí rameny Šopík.
Smutná cesta tabulkou dolů začala paradoxně pro rudické fotbalisty po rekonstrukci hřiště před dvěma lety. Šéf místního klubu vidí příčinu v generační výměně fotbalistů a přístupu místních hráčů. „Zrovna dneska hráli jenom čtyři Rudičané, ale bývalo to i horší. Máme dost zaregistrovaných hráčů. Jenže oni třikrát přijdou, desetkrát ne, pak zase třikrát jo. To jsou naši místní kluci. Hlavně se jim nechce a my proto sbíráme staré chlapy z Brodu. Můj názor je úplně jasný. Schází jim disciplína a vojna. Hřiště se opravilo, ale zase nemáme hráče," stěžuje si Marián Šopík, který mimo předsedy dělá i vedoucího mužstva.
Do budoucna by si přál, aby se do dění kolem rudického fotbalu zapojilo daleko víc lidí. „Víceméně se o všechno starám sám. Do fotbalu se tady nikdo moc nehrne. Výbor funguje, jenže, jak bych to řekl... Není to takové, jak bych si to představoval. Snad se na jaře konečně dočkáme aspoň té výhry. Slíbil jsem za ni hráčům čtyři flašky šampaňského," motivuje šéf klubu mužstvo, které naposledy vyhrálo v květnu loňského roku.
PŘEDSEDA SOKOL RUDICE - MARIÁN ŠOPÍK
Hráči v kabinách čekají, kdo přijde na zápas
Rudice Brankář, stoper a předstoper. V mužstvu, které je v tabulce na posledním místě, to jsou nejvíc zaměstnaní hráči. Kapitán, stoper a jeden z nejzkušenějších domácích fotbalistů Petr Gavenda každou neděli netrpělivě čeká, kdo se vlastně objeví v kabinách. „Člověk před zápasem přemýšlí, jak to dopadne. Kdo vlastně přijde? Někdy obvoláváme celou dědinu a pokaždé přijde někdo jiný. Většinou je nás přesně jedenáct a trenér nemá koho střídat. Do Hradčovic nás jelo sedm a dostali jsme desítku," říká rodák z Bystřice pod Lopeníkem, který kope za Rudice už desátou sezonu.
Debakl v Hradčovicích má ještě v živé paměti gólman Karel Bažela. „Góly jsem nestačil ani počítat. Je to těžké, už ani nevím, kdy jsme naposledy vyhráli," říká muž, který si během zápasů na prochladnutí rozhodně nemůže stěžovat. Do debaty se zapojil i další zkušený fotbalista, předstoper Jan Rusiňák, který je ze sousedních Šumic. „Hrával jsem tady před pěti lety, vloni jsem začal znovu. Vedení slíbilo, že na jaře přijdou tři posily, tak věřím, že už konečně vyhrajeme. Ono to moc nebaví, když pořád prohráváte," přiznal sedmatřicetiletý obránce.
A TADY JE KAPITÁN PETR GAVENDA
Fanoušky fotbal baví, i když se nevyhrává
Rudice Seděl s pivem na laminátové sedačce zhruba uprostřed řady sedadel, těsně u postranní lajny. Povzbuzoval, nadával a na dálku radil domácím fotbalistům. „Ve druhé půlce chytá můj kluk," upozornil na změnu gólmana. S klidným svědomím můžeme napsat, že patří k největším fanouškům rudického fotbalu. Osmapadesátiletý Karel Bažela starší nechybí na žádném zápase Rudic a netrpělivě čeká na vysněnou výhru. Na fotbalisty nezanevřel, i když se jim momentálně nedaří.
„Baví mě to, i když se zrovna nevyhrává. Proto chodí i ostatní diváci. Jsou zvědaví, kdy už konečně přijde vítězství. Co tady také máte v neděli odpoledne dělat? Je to jediná zábava, jezdím s chlapama i ven. Když nemám odpolední, tak se zajdu podívat i na páteční trénink," prozrazuje bývalý předseda klubu, který má o poklesu fotbalu v Rudicích jasno. „Hromada kluků odešla a někteří místní přestali hrát. Fotbal je o penězích, my na posily nemáme. Je to škoda, máme opravené kabiny a hřiště, pořád čekáme na tu výhru," povídá Bažela starší.
Pokladní Mirka Chupíková: Bez obce by tady fotbal zakapal
Rudice Nejdůležitější funkci, hned po předsedovi, má v rudickém klubu Mirka Chupíková, která vede finance. Po zápase seděla v klubovně a pečlivě přepočítávala pokladnu. „Ženy a děti mají u nás vstup zdarma, takže dnes bylo na fotbale třináct platících diváků, to je výdělek 260 korun. Jinak chodí ale víc lidí. Nejvíc na vstupném jsme vybrali 1 870 korun, bylo to na hody a hrála u nás Žítková. Přes stovku diváků jsme měli na derby proti Přečkovicím a Uherskému Brodu," upozorňuje a dál počítá zisky. „Na bufetu se vydělalo sedm stovek a 540 korun nás stál rozhodčí. Hodně nám pomáhá obec, jinak by tu fotbal zakapal. Platíme elektriku, vodu a některé hráče, kteří jsou u nás na hostování. Snažíme se vydělat i pořádáním různých akcí," vysvětluje energická žena.
Předseda Marián Šopík ještě prozradil roční rozpočet místních fotbalistů „Je to pohyblivá částka, ale většinou to dělá něco kolem šedesáti tisíc," přiznal šéf klubu, který v letošním roce oslavil 90 let od svého vzniku.
FANOUŠEK KAREL BAŽELA A POKLADNÍ KLUBU MIRKA CHUPÍKOVÁ
Nový kouč: Chci pryč z posledního místa
Rudice Od letošního léta mají fotbalisté Rudic nového kouče. Jmenuje se Jaroslav Mánek. Není místní, ve vesnici koupil barák teprve před nedávnem. Fotbal hrával odmalička a jedny z jeho prvních kroků mířily na zdejší hřiště. „Původně jsem chtěl ještě hrát, i ve svých 54 letech jsem se cítil fyzicky i kondičně velice dobře. Bylo mi nabídnuto mančaft trénovat. Vrhl jsem se do toho, mužstvo vedu od srpna," vysvětluje rodák z Otrokovic, který si uvědomuje, že trénuje nejhorší mančaft v kraji.
„Věděl jsem to moc dobře. Sleduji a vystřihávám si tabulky. Po prvním tréninku, na kterém bylo asi osm chlapů, jsem si říkal, že to přece není možné, abychom zůstali na chvostu tabulky. Je tu slušný základ čtyř pěti lidí, ostatní se musí přizpůsobit. Na jaře chci Rudice dostat z posledního místa. Myslím, že je v našich silách se minimálně o dvě příčky posunout. Chci ty chlapy fotbalově postavit o něco výš. Trochu morálky a disciplíny a myslím, že to s nimi půjde," říká odhodlaně nový lodivod.
TRENÉR JAROSLAV MÁNEK
Autor: Stanislav Dufka